S dětmi jsme se tento týden poprvé setkali s dědou Lesoněm, který má rád zvířátka a připravuje pro ně různé hry.
K tvorbě tohoto prostředí vedla pana profesora zkušenost z praxe, že děti mají problémy při řešení rovnic.
Mezi dětmi je prostředí zvířátek dědy Lesoně velmi atraktivní a oblíbené, dospělým se často zdá nesrozumitelné. Je to tím, že rodiče nahlížejí na řešení rovnic způsobem, jakým se je učili řešit ve škole.
Pan profesor se schválně vzdálil ze světa čísel a neznámých zapsaných pomocí písmen do světa, který je dětem blízký – světa zvířat. Prostředí je metodicky precizně propracované a provází děti úlohami, ve kterých samy objevují způsoby, jak rovnice zjednodušit či upravit a díky tomu i zdárně vyřešit.
Použití zvířátek může někomu připadat zavádějící a matoucí. Přece jedna kočka není totéž jako dvě myši.
Zvířátka však hrají přetahovanou a tak celou rovnost čteme: Jedna kočka je stejně silná jako dvě myši. Porovnáváme tedy sílu zvířátek.
Děti řeší úlohy manipulativně – s pomocí ikonek. Vyměňují zvířátka podobně jako rozměňují mince v úlohách o penězích. Dále rozvíjejí schopnost vysuzování (z jednoho vztahu vysoudí jiný) a formulování myšlenek.
Zvláště v tomto prostředí je velice důležité, aby děti používaly své vlastní objevy a postupy. Prosím, nechte si od dětí vysvětlit, jak úlohy řeší, ale vy jim, prosím, nevysvětlujte své způsoby řešení. Často totiž rodiče ve snaze dětem v dobré víře pomoci vrací úlohy do světa čísel. Dětem to krátkodobě může i pomoct, ale často jim to blokuje možnost odhalit žádoucí postupy při úpravách rovnic.
Pokud si děti s úlohou nevědí rady, například, když jsou nemocné, je lepší úlohu vynechat a po návratu do školy požádat o radu spolužáky nebo se obrátit na mě.